
Na konci předchozího článku jsme zmiňovali potřebu zajistit, aby byl exekuční návrh bez jakýchkoliv vad. Jakmile se tak stane, exekutor je pověřen provést exekuci, vyrozumí dlužníka (povinného) o zahájení exekuce. Zároveň ho vyzve, aby dobrovolně splnil vzniklé povinnosti. V tento okamžik začíná běžet lhůta 30 dnů na dobrovolné uhrazení dluhu.
Za předpokladu, že se dlužník rozhodne nepřebírat poštu, rozhodně nemá vyhráno. Exekuční řád totiž volí náhradní způsob doručení – tzv. fikcí. Vyrozumění o zahájení exekuce nebo exekuční příkaz bude uložen na poště po dobu 10 dnů. Poslední den lhůty se v případě nevyzvednutí zásilky považuje za doručenou. Stejné platí i v případě datových schránek (pozor na automatické mazání nearchivovaných zpráv po uplynutí 90 dnů).
Vyrozumění o zahájení exekuce má výrazný dopad na práva povinného, protože v průběhu exekučního řízení nesmí se svým majetkem nakládat. Vzniká tím inhibitorium.
Inhibitorium se využívá k tomu, aby dlužník nemohl svůj majetek schovat a vyhnout se tak plnění. V případě, že se o to pokusí, je tak možné majetek pro účely zaplacení dluhu získat zpět. Rozlišujeme generální a speciální inhibitorium.
Generální inhibitorium znamená, že dlužník nemůže nikterak nakládat s celým svým majetkem. Je tedy odpuštěno od bližší specifikace konkrétního majetku (například domu, pozemku, auta nebo bankovního účtu). Výjimkou je uspokojování životních potřeb (nákup potravin, placení nájemného). Generální inhibitorium vzniká okamžikem, kdy je dlužníkovi exekutorem doručeno vyrozumění o zahájení exekuce.
Z toho vyplývá, že veškerá právní jednání (např. prodej nebo darování nemovitosti) jsou do okamžiku doručení vyrozumění o zahájení exekuce platná. Jinak je tomu v případě, že povinný již o exekuci věděl (na výpisu z listu vlastnictví formou poznámky – část D), a přesto se snažil nemovitost kupříkladu prodat. U generálního inhibitoria se hovoří o tzv. relativní neplatnosti, kdy na to musí být osoby, které se neplatného jednání dopustili, upozorněny.
Pozor na situace, kdy byla kupní smlouva sjednána platně (povinný o exekuci skutečně nevěděl), ale v mezidobí, než byl podán návrh na vklad, byl o exekučním řízení vyrozuměn – v takovém případě je obchod neplatný a nemovitost prozatím zůstává v majetku dlužníka.
Speciální inhibitorium se naopak týká konkrétní majetkové hodnoty, která musí být přesně a nezaměnitelně označena. Vzniká postižením majetku. V takovém případě stačí, že je exekuční příkaz doručen třetí straně (katastrálnímu úřadu, bance, plátci mzdy). V případě speciálního inhibitoria jde vždy o absolutní neplatnost. To znamená, že na neplatné jednání není nutné upozorňovat – v exekuci se pokračuje dál.
I zde velký pozor na to, že v případě prodeje nemovitosti, na které je zřízen exekuční příkaz, zůstává i nadále vlastníkem povinný (dlužník). Kupující se tak zkrátka novým majitelem nestane.
Existuje možné omezení inhibitoria, kdy dlužník exekutorovi podá návrh, aby byl zrušen zákaz nakládání s konkrétní nemovitostí. Cílem je, aby mohl dlužník se svou nemovitostí hospodařit (prodat, pronajmout, zastavit). Nesmí ale být ohroženy vymáhané pohledávky. Omezení inhibitoria si ovšem nemůže dlužník u exekutora jakkoli nárokovat. Jde o čistě dobrou vůli exekutora, a to za předpokladu, že byly zároveň splněny nezbytné podmínky:
Na základě posouzení návrhu o omezení inhibitoria, vydává exekutor rozhodnutí (zamítavé, povolující). Lhůta pro rozhodnutí není stanovena a zároveň proti němu neexistuje možnost odvolání.
Za určitých podmínek je přípustné realizovat přímý prodej nemovitosti kupní smlouvou za účelem úhrady vzniklého dluhu. Vyžadován je však písemný souhlas (viz níže) a zároveň tyto podmínky podléhají konzultaci s exekutorem. Přičemž přímý prodej je možné realizovat pouze:
Příště se zaměříme na faktické provedení exekuce a její skončení.
ČÁST 1 – co je exekuce, exekuční titul, exekuční návrh a jeho vady